Rekonstrukce
V roce 2005 bylo vydáno sdělení k ohlášení stavebních úprav a probíhalo jednání s orgány státní správy. V roce 2006 byla zajištěna statika a objekt byl nově zastřešen. O rok později už byla hotová i nová fasáda a okna, a v magický den a hodinu byl Zámeček 7.7. 2007 v 7:07 slavnostně zpřístupněn veřejnosti.
Krasava Šerkopová1. 8. 2008 6:10
Fotogalerie
7. 2. 2013 10:29
Máme zde chatu je to tu opravdu krásné místo.Je skoro neuvěřitelné jak se podařilo opravit zámeček.
Rád sem jezdím.
7. 2. 2013 15:15
Podle pověsti si Nový zámek nechal postavit správce panství (direktor), Rieder. Požádal knížete Lichtenštejna, aby si mohl postavit na vrchu mezi Rudolticemi a Lanškrounem letohrádek. Kníže souhlasil. Rieder však nestavěl letohrádek, ale veliký a nákladný palác. Poddaní museli svážet materiál a podílet se na vlastní stavbě. Za jakékoliv zdržení byli přísně trestáni. Stavba se však nedařila – zdi pukaly a bortily se. Až knížecí myslivec Riedrovi poradil, aby do každého rohu dal zaživa zazdít dělníka. Vrchní hned této ďábelské rady uposlechl. Opil dělníky a čtyři zpité dal zazdít. A opravdu, zdi stály pevně a netrhaly se.
Konečně byl zámek dostavěn. Ale jednou v noci, kdo ví jak se to tehdy stalo, zámek vyhořel a sotvaže jej znovu vybudovali, vyhořel podruhé. Stavitel již nechtěl stavět a tak povolali jiného, z Itálie. Ten však nemohl sehnat žádné dělníky na stavbu, protože všichni se báli neštěstí.
Když jel ztrápený stavitel zpět do Lanškrouna, stavil se na posilněnou v krčmě a prosil krčmáře o radu ve svých nesnázích; vypravoval mu, že nemůže sehnat žádné dělníky na stavbu, když tu se otevřely dveře a dovnitř přišel nějaký podivně ustrojený myslivec. Když odešel hostinský natočit pivo, přisedl si blíže ke staviteli a nabídl se, že by mohl sehnat lidí, kolik by chtěl. Do kuropění třetího dne, že by byl zámek hotov. Potřebuje jen smlouvu podepsat vlastní krví. Ital rád svolil a podepsal se na zápis, který myslivec vytáhl z kapsy již napsaný. Zástavou, pro případ nedodržení smlouvy, dal myslivec Italovi plný sáček dukátů a poté náhle zmizel.
Stavitelovi sice byl myslivec nápadný ihned jak vstoupil, ale ve svých nesnázích si ho ani řádně neprohlédl. Teprve když zmizel se dovtípil, kdo myslivec ve skutečnosti je a vyděšeně ujížděl k Lanškrounu. Zatloukl na vrata augustiniánského kláštera a vypověděl opatovi svoji příhodu. Opat mu za pokání uložil se tři dny nepřetržitě modlit, což Ital úzkostlivě vykonal.
Třetí den ráno se na vrch spěchal podívat, co už čerti mají uděláno, ale vše vypadalo dosud netknuto. Najednou však byl slyšet veliký hluk a rachot od Třebovských stěn. A když se na tu stranu ohlédl, viděl množství podivných černých postav, přenášející obrovské balvany. Ve své úzkosti poklekl a začal úpěnlivě prosit Boha, aby to dílo čertů překazil. Jeho prosby byly vyslyšeny. Když čerti letěli s posledními balvany, zakokrhal v Rudolticích kohout. Naráz spadly všechny kameny dolů, jen se zem otřásla, když je čerti rozhazovali podél Třebovských stěn. Černé obludy zmizely, jako by je odfoukl vítr. Ital byl vysvobozen, přetržený úpis mu spadl k nohám a sáček s dukáty zmizel.
Čertovy kameny tu leží doposud, i když jich bylo v roce 1900 mnoho upotřebeno na stavby, čímž byla krajina ochuzena o rázovitou ozdobu.
Když to nešlo robotou, vystavěli zámek za plat. Byl nádherný. Na nádvoří ve výši říms byla zřízena nádrž na ryby, do níž tekla voda z polních i lesních studánek.
Když kníže zavítal na panství a spatřil na kopci nádherný zámek, ptal se, kdo ho postavil a komu náleží. „To jest vrchního!“ řekli lidé a vypravovali, jaká je vevnitř nádhera. Tu se milostivá vrchnost rozhněvala a rozkázala ten zámek rozházet až na jeden roh a materiál z něho – cihly, tesané kameny a železo – odvážet na stavbu ústeckého a rudoltického kostela.
7. 2. 2013 15:16
O podzemní chodbě
Z hlubokých sklepů Zámeckého vrchu vedla podzemní chodba až do Lanškrouna pod starý zámek. Chodba zprostředkovala spojení města s venkovem, když bylo město v nebezpečenství a obklíčené. Ve třicetileté válce se tam ukrývaly lanškrounské rodiny. Vzaly si s sebou tolik živobytí, že tam vydržely, než Švédové odtáhli. Ještě před více než sto lety se mohlo na tři sta kroků směrem k rudoltické silnici. Vyšlo se pod věží pavilonu.
7. 2. 2013 15:16
O bezhlavém jezdci u Špitálky
Pod starou městskou zdí u zámecké zahrady stála odedávna pumpa. Říkalo sejí Špitálka. Vypravovalo se, že pokaždé večer, jak se počalo smrákat, objevil se u pumpy strašlivý bezhlavý jezdec. Svou hlavu držel pod paží. Jak dlouho se zjevoval, není jisté. Ví se jen, že neměl klid od jakéhosi obležení města, kdy byla jezdci hlava sťata.
7. 2. 2013 15:17
O čertově kameni
Mezi Zámeckým vrchem a Lanškrounem se kdysi rozkládal borový les. Donedávna tam byly vidět pařezy, obzvlášť na Spálenisku pod Zámeckým vrchem. V brslenčí byl tehdy celý krvavý mezník. Sedával na něm čert.Když šly děti na borůvky, vždycky si u toho mezníku klekly a pomodlily se Otčenáš, aby nad nimi neměl čert žádnou moc.