• Nový zámek u Lanškrouna - Úvodní stránka (Přejít na navigaci)

Pátrání po minulosti

O historii této barokní stavby je toho pořád známo poměrně málo. Od loňského zahájení provozu se také vyhledávají v různých archivech včetně Lichtensteinského ve Vídni dokumenty týkající se Nového zámku. Podařilo se objevit nějaké údaje zatím nikde neuváděné,zajímavé podrobnosti přinesl překlad stránek z Rudoltické kroniky, kam bývalý ředitel školy a kronikář Ferdinand Jandl píše o výstavbě, požárech, demolici a dalších osudech zámku.Podařilo se mu získat různé podrobnosti z té doby, cituje staré dokumenty které pravděpodobně sám objevil a přeložil.Uvádí také kolik bylo za některé práce při stavbě zaplaceno, ceny některých potravin v té době a další zajímavosti.

Z Lichtensteinského archivu jsme přivezli kopie 300 let starých dopisů psaných staviteli zámku knížeti do Vídně a obráceně, většinou jsou psané švabachem nebo kurentem, několik starou italštinou. Tou je psaný i dopis, který poslal sám Antonio Salla v r. 1699 knížeti. Ten je momentálně překládán v Itálii, doufáme že se nám brzy vrátí.

Časem se jistě z těchto i dalších dokumentů dozvíme zajímavé údaje z té doby, zatím byl přeložen jeden dopis který píše Jan Adam Ondřej v r. 1700 a zárověň posílá železné formy a vzory vypálených tašek na pokrývání střechy.

Zatím se nepodařilo přes nemalou snahu najít plány rozsáhlých zámeckých sklepení, které byly pod celou budovou. Půdorys nyní přístupné části, přibližně 1000 metrů čtverečných zhruba odpovídá místnostem v bývalém přízemí budovy, ale jak byly členěny sklepní prostory ve střední části zámku pod velkým sálem není známo.

Některé archivní materiály o zámku byly bohužej zřejmě ztraceny, další možná zničeny při požáru v archivu v Opavě, část jich prý je v cizině, zatím nedostupná, o dalších se neví.

Přesto byla zpracována studie o Novém zámku pracovníkem PÚ v Pardubicích a také školní práce jednou lanškrounskou studentkou. Část její práce sem bude umístěna, další části do jiných rubrik kam svým zaměřením patří.Skoro celá její práce je také vystavena na v zámecké věži.

Postupně budou podle možnosti doplňovány další údaje které se nám podaří objevit nebo přeložit aby zde byly pro všechny které minulost zámku zajímá dostupné další informace.

Část práce studentky Kláry Zatloukalové,která se umístila na jednom ze dvou prvních míst v IV. ROČNÍKU soutěže LANŠKROUN HISTORICKÝ

ZÁMEČEK V PROMĚNÁCH ČASU

Na Lanškrounském panství se v letech 1622–1848 vystřídalo deset majitelů z rodu Lichtenštejnů. Janu Adamovi Ondřejovi náleželo Lanškrounsko v letech 1684–1712. Za tuto dobu nechal vystavět kromě Nového zámku také kostel sv. Anny, faru u kostela sv. Václava a pivovar.

V r. 1684 se stal majitelem lanškrounského panství Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. Tomu pro jeho občasný pobyt v Lanškrouně nevyhovoval zámek ve městě, který vznikl úpravou pobořeného kláštera augustiniánů. Proto si nechal vybudovat na Zámeckém vrchu, německy zvaném Schloßberg, zámek nový. Plány na stavbu vypracoval nejprve italský architekt Carlo Fontana, stavba však nakonec byla realizována podle projektu jiného italského architekta – Domenica Martinelliho. Vrchním vedením stavby byl pověřen Antonio Salla a dozor nad stavbou měl knížecí stavitel Gabriele de Gabrielli. Stavba probíhala v letech 1700–1712, avšak podnět k ní byl dán již o dva roky dříve.

11.9. 1698 zaslal lanškrounský hejtman Kryštof Kašpar de Suenne zprávu, ve které je Domenico Martinelli označen jako autor plánů. Zpráva, psaná německy, měla přibližně toto znění: „Včera přijel Vaší nejvyšší knížecí milostí vyslaný vyslanec a nabízí možné plány zámku, který se má nově stavět, stavba je podle náčrtu Martinelliho dostačující.“ 8.6. 1699 byl potom vydán přípis, přikazující staviteli Antoniu Sallovi, aby odevzdal jak staré, tak i nové půdorysy a fasády (bylo tedy více plánů). Ještě roku 1699 začaly přípravné práce. Probíhaly odstřely sklepů, svážení a pálení cihel (mj. i v Lanškrouně), byl dovážen kámen z lomu v Moletíně.

Nový zámek byl čtyřkřídlá třípatrová barokní budova se čtyřpatrovým průčelím. Byl založen na půdorysu písmene H. V interiéru bylo v každém patře 14 sálů zdobených barokními štuky a nástěnnými malbami. Okolí zámku bylo změněno v rozsáhlý park.

Již v r. 1714 však zámek vyhořel v důsledku neopatrnosti tesařů a kotlářů, kteří zde opravovali střechu a okapy. O tři roky později byly opraveny krovy, ale budova zámku byla roku 1719 znovu zapálena, tentokrát bleskem. Při třetím požáru v roce 1754 přišla budova opět o krovy a střechu.V roce 1756 jej dal Josef Václav z Lichtenštejna zbořit, protože působil zbytečné výdaje. Do roku 1780 byl až na levé křídlo snesen. Z celé stavby se zachovala jen průčelní část pravého bočního výstupku – dnešní třípatrová věž, část rozsáhlého sklepení a části základových zdí.

Zbytek zámku byl roku 1802 na příkaz knížete Aloise z Lichtenštejna opraven a změněn v hostinec. Nad vchodem byla osazena kamenná deska s latinským nápisem, připomínajícím tento jeho záslužný čin (obr. č. 1). Sklepy byly využívány pro potřeby lichtenštejnského pivovaru v Lanškrouně. V roce 1848 byl vykácen zámecký park a později nahrazen lesním porostem. Jako příslušenství lanškrounského pivovaru zůstalo torzo zámku majetkem Lichtenštejnů až do roku 1945 a sloužilo jako hostinec s výtečnou kuchyní.

Kamenná deska s latinským nápisem

RELIQVIAS HVIVS ANTIQVAE ET MAGNAE ACREOPOLIS LICHTENSTEINIANAE POSTERITATI RELIQVI AC RESTAVRARI PRAECEPIT PRINCEPS ALOISIVS,

Nápis říká přibližně toto: „Pozůstatky tohoto starobylého a vznešeného lichtenštejnského sídla ponechat časům budoucím a restaurovat přikázal kníže Aloisius.“

Tato deska byla dříve umístěna nad vchodem do věže, nyní je v městském muzeu v Lanškrouně.

Roku 1945 přešel objekt do vlastnictví státu. Byl změněn v zemědělskou usedlost a přidělen soukromému majiteli. V r. 1969 přešel do majetku MěNV Lanškroun. V letech 1968 – 70 byla budova propůjčena junáckému středisku Zubr, které ji využívalo jako své klubovny. Od roku 1971 nebyl objekt využíván a chátral až do roku 2005.

V roce 1980 sice vypracoval Státní ústav dopravního projektování studii, v níž byl Zámek doplněn o motorest, ale záměr se neuskutečnil. Od roku 1989 byly provedeny dva neúspěšné pokusy o privatizaci (1989 firma REDOS a 1997 Rein s.r.o). Mimo jiné existovaly také návrhy na dostavbu jednoho křídla – spojení zachované barokní věže s renesanční přístavbou a další věží ve stylu pseudogotiky (2004).

Dnes je zde tedy jen torzo – třípatrová věž o půdorysu obdélníku se zaobleným jihozápadním rohem. V jednotlivých patrech má velkou čtvercovou místnost (7,1×7,2 m) a malý pokojík. Do zaobleného rohu je vestavěno točité schodiště. Budova je podsklepena a sklepy pokračují dále na sever a západ. Zaujímají plošně asi dvě pětiny původní zastavěné plochy zámku. Sklepní prostory jsou klenuté valenými klenbami a jejich výška se pohybuje od 330 do 780 cm. Zachovala se také původní kopaná studna, hluboká asi 13 metrů.

Od roku 2004 je majitelem Zámečku pan MgA. Přemysl Kokeš, který na jaře roku 2006 začal s rekonstrukcí, po jejímž dokončení by v objektu měla být rozhledna, vinárna, restaurace a hotel.

Nový zámek patří k nejvýznamnějším, autorsky určeným, dílům Domenica Martinelliho. Přestože stavba existovala po svém dokončení roku 1712 pouze šedesát osm let, zaujímá ve vývoji středoevropské zámecké architektury významné místo.

Krasava Šerkopová
1. 8. 2008 5:53

Tvorba webových stránek Petr Macháček | Počítadlo