Zapomenutý poklad z archivu

Od otevření rudoltického Zámečku v červenci r.2007 kromě toho, že provázím návštěvníky a připravuji různé výstavy, také pátrám po dalších údajích o pohnuté historii tohoto zámku.Dříve nádherný a výstavný Nový zámek u Lanškrouna, který v letech 1698–1712 nechal na vrchu u Lanškrouna postavit rod Liechtensteinů pronásledovala od začátku smůla a požáry.Kníže Jan Adam Ondřej Liechtenstein zemřel 14 dní před předáním hrubé stavby zámku, při opravách střechy dva roky po předání pak zámek celý vyhořel poprvé v r. 1714.Sotva byly položeny celé nové krovy a střecha, kromě dalších poměrně rozsáhlých oprav udeřil v létě r. 1719 do střední části zámku blesk a způsobil opět velký požár, při kterém shořelo úplně i celé středové schodiště. Zámek byl sice znovu opraven, a i když o následujících letech je jen velmi málo informací, víme, že v r. 1754 opět shořely celé krovy a spadla střecha a dva roky po tomto požáru bylo rozhodnuto zámek skoro celý zbourat. Zůstala pouze přední rohová věž a 2/5 původních sklepení.

I tak se jedná o velmi zajímavé a tak trochu tajemné místo, jehož, přiznávám, trochu netradiční prohlídka jak říkávají návštěvníci stojí za to. I když stále není vše opraveno, alespoň byla tato památka současnými vlastníky doslova na poslední chvíli zachráněna před zřícením a byla alespoň staticky zabezpečena, má novou omítku a střechu, v přízemí kavárnu.Protože když jsem začala provázet návštěvníky, o historii zámku jsem věděla jen to, co jsem kde našla v různých informačních materiálech. To však nestačilo a tak jsem začala jezdit po různých archivech a pátrat po dalších informacích o zámku.V zimě 2010 se mi podařilo navštívit hlavní archiv rodu Liechtensteinů ve Vídni a ofotit si tam cca 400 stránek dokumentů a dopisů z doby výstavby a dalšího dění na zámku i v okolí.

Od té doby se snažím zajistit překlady těchto velmi zajímavých listin, a i když to není jednoduché,protože na placení překladatelům nemám prostředky, podařilo se najít jednoho ochotného člověka, pana M.Koudelku, který má čtení listin trochu jako koníčka a už tři roky překládá postupně listiny z různých archivů, psané většinou barokním kurentem, někdy švabachem.Už jsme se z překladů dozvěděli hodně nových informací o osudech a dění na tomto zámku,o jeho výstavbě, následcích požárů, opravách a následném bourání, i třeba to, jakou pokutu dostalo v r. 1703 pět rychtářů z okolí, kteří se pohádali a poprali v kantýně pro dělníky u zámku.Do nedávna se vědělo pouze, že byla 14.4.1714 opra­vována část střechy poškozená vichřicí,pracovali tam klempíři a že ti si tam zřejmě udělali na zahřátí ohníček, který při odchodu asi neuhasili.Až nyní se v dokumentech podařilo objevit opravdový informační poklad.

Při vybírání nejvhodnějších listin na překlad mě zaujalo, jak je jeden delší dopis napsán.Ostatní dopisy jsou psány na celé stránce, ale v této je text vždy buď na levé nebo pravé polovině stránky. Pak jsem si všimla, že vlevo jsou za větami často otazníky, nebo vykřičník a napadlo mě, že to vypadá jako otázky a odpovědi. Protože v předchozím, také nově přeloženém textu byla zmínka o tom, že je knížeti posílána zpráva o výslechu dělníků po požáru, napadlo mě, že by to mohla být ona. Pan Koudelka to potvrdil a tak jsem poslala celkem 19 stran této zprávy a s napětím čekala na překlad. A když nyní přišel, tak to opravdu stojí za to.

Je to velmi zajímavá výpověď dvou tesařů, purkrabího, drába a komorníka o možných příčinách požáru, o tom, kdo opravu vichřicí poškozených částí střechy před požárem přikázal, kde pracovali před tím, co dělali v době těsně před požárem, kdo a proč v části střechy rozdělal malý ohníček, také jsme se dozvěděli, že 14.dubna.1714 v den, kdy ve 20 h večer požár vypukl byla sobota a dělníci končili a odcházeli dříve.

A v dalším dopise z 10.července.1714, jehož souhrn o čem se v něm píše mi právě přišel je zmínka, že ti „tři arestovaní“, na svých původních výpovědích stále trvají. To je také úplně nová informace že byl skutečně po požáru někdo zavřen a vyslýchán, to se doteď nevědělo. Bohužel tam nejsou jména, kdo byl z těch 5 vyslýchaných nakonec i zavřen, dá se ale předpokládat že ti dva tesaři a ještě někdo, možná jeden z klempířů, nebo dráb, který měl asi lépe dohlédnout, aby to včas a pořádně uhasili ale podle své vlastní výpovědi to neudělal.

Zatím jsme měli informace o vzniku požáru z této části dopisu knížeti, uvedeného ve Vlastivědném pojednání Wenzela Kaspera/dopis pravděpodobně také z archivu rodu Liechtensteinů ve Vídni/Dne 14. dubna 1714 vypukl v zámku oheň, který se změnil v moře plamenů, zničil vše hořlavé až po nejspodnější sklepy a zanechal v troskách sloupy, římsy a připravené polotovary. Vyděšený správce napsal knížeti:

 Nejjasnější vévodo, nejmilostivější kníže a pane, pane

 Vaší vévodské Jasnosti nemohu poslušně zatajiti, že ve zdejším Novém zámku včera večer kolem 8. hodiny nečekaný oheň v horním patře hned pod střechou vypukl, který se ihned a okamžitě rozhořel  a celý zámek do jasných plamenů uvedl a celé lešení a všechno, co bylo ze dřeva, vše až do nejspodnějších sklepů napadl. Jakkoli jsem s ostatními úředníky byl ihned na místě, lidé se také ve velkém množství sešli, veškerá opatření proti ohni a k jeho uhašení byla marná a nemožná.Jak tento nečekaný a nešťastný oheň vznikl nelze vysvětlit jinak, než jak tesař nebo tovaryš Tomas Anderle po prvotním velkém zapírání vyjevil, dal purkrabí rozkaz tesařskému mistru opravit škody způsobené vichřicí na částech střechy a římse i okapech

Protože byla zima, onen Tomas Anderle, tovaryš nabraný teprve v tu sobotu ráno udělal pod střechou ohníček, u kterého se ohřívali a po skončení práce jeden po druhém odcházeli, aniž by někdo oheň uhasil, nýbrž bez vědomí správce pokojů, který dohlížel na postup prací ve sklepě domů se odebrali.

 Vaší vysocevévodské Jasnosti nejpoddanější, věrně nejposlušnější

Heinrich Max. Ferd. Saychter                               Lanškroun 15.dubna 1714

 Dopis jasně vyjadřuje ochromující zděšení knížecího úředníka, do něhož jej uvrhl neočekávaný požár. Neodvažoval si představit, co na to kníže řekne. Jiné informace ovniku požáru a co se dělo těsně po něm, v dubnu a květnu jsme zatím neměli, nyní však už víme, že následovalo vyšetřování, které bylo podniknuto na Jeho Jasnosti nejmilostivější příkaz ohledně dne 14. dubna běžícího roku nešťastně vyhořelého lanškrounského Nového zámku. /Soudním dvorem v Lanškrouně 11.5.1714/

Vypovídají:

1/Max Josef Heroldt – purkrabí

2/Zacharias Peterech –zámecký komorník

3/Mates Lesch – tesař /který podle výpovědi ohníček na ohřátí při práci jako poslední před odchodem uhasil a postup při výpovědi podrobně popisuje/

4/Tomas Zandler – druhý tesař potvrzuje jeho výpověď

5/Tobiáš Klein – knížecí dráb

 

Z výpovědi purkrabího, který je vyslýchán jako první vyplynulo, že dne 6. dubna mu komorník oznámil, že vichřice poškodila střechu a zatéká do klenutí. Proto v pondělí 9.4.poslal na střechu tesaře a klempíře aby vše potřebné opravili, a chodil je kontrolovat, naposledy v pátek 13.4 s nimi na střeše strávil celé odpoledne, ale žádný ohníček tam neviděl a další den tam nebyl, protože měl jednání s lidmi z panství.

Komorníka upozornila na požár jeho manželka v sobotu večer, když vyběhl spatřil střechu v plamenech a protože se nahoru pro padající hořící kusy dřev jít nedalo, musel neštěstí jen„bídně přihlížet“jak doslova uvádí. Nejzajímavější je další výpověď mistra tesařského, nejdříve popisuje co a kdy přesně dělali, a pak na poslední otázku, jestli si nahoře rozdělali nějaký oheň odpovídá doslova toto:

- Ano, rozdělali jsme si v horním patře pod cihlovou střechou malý oheň, protože byla velká zima, o tomto ohni nikdo nevěděl kromě nás dvou, dvou robotníků a drába Tobiase. Poté, co jsme však asi kolem třetí hodiny odpolední svou práci ukončili, řekl mi ten Mates Lesch, abych si posbíral nářadí, a protože on tomu malému ohníčku nevěřil, chtěl jej sám uhasit. Pak jsem s těmi robotníky odešel, Mates Lesch však zůstal nahoře, uhasil oheň a nakonec odešel. Pak už nic nevím, ani jsem neviděl, co zde se přihodilo. Že nakonec zámek stál v plamenech, napadá mi, zda snad oheň nemohl vzniknout z jediné jiskry, která byla ukryta. Dráb nám sice říkal, abychom ten oheň uhasili, my však, protože byla velká zima a protože jsme oheň na zdi, vedle níž stála hned další zeď, na bezpečném místě rozdělali, jsme jej neuhasili, nýbrž jsme se u něj ohřívali až do dokončení naší práce. Nic dalšího nemohu vypovědět.

 V předchozích výpovědích se také uvádí, že i dříve, před 4 lety se dělníci v krovech u malého ohníčku ohřívali a vždy ho velmi pečlivě uhasili. Tyto nové informace z právě přeloženého výsledku vyšetření výslovně nepotvrdily původní podezření z dopisu den po požáru že ohníček na zahřátí při práci na střeše založil klempířský učedník Tomas Anderle, jak bylo psáno v dopise den po požáru, ale založili ho společně klempíři s tesaři a jako poslední ho měl uhasit před odchodem mistr tesař  Mates Lesch.Ten byl tedy pravděpodobně zodpovědný za vznik prvního požáru Nového zámku u Lanškrouna, nebo to jako mistr vzal na sebe. Podle následujících, také až nyní přeložených dopisů z června a července vyplývá, že výpovědím kníže moc nevěřil a nechal tři z pěti vyslýchaných dále zavřít a byli opakovaně vyslýcháni, jak potvrzuje následující ukázka z dopisu, který byl knížeti napsán 10.července 1714 a v němž se uvádí toto:

Jak a čí nedbalostí na zámku vzniklá škoda požáru vzniknouti mohla,

 k tomu a podle Vašeho Vysokovévodského nejmilostivějšího nařízení datovaného ve Vídni dne 4. tohoto měsíce chtěli jsme ještě nějaké indicie zjistiti, protože však jako předešlým způsobem ti tři arestanti na svých dříve učiněných výpovědích pevně setrvávají, nepodařilo se nám do dnešního dne o tom nic nového získati. Protože Vaše Vysokovévodská Jasnost nejen toto, nýbrž i to, aby byli oni vystaveni hrozbě častého a potřebného nového uvěznění rozkázati ráčila, měly by se nyní objevit další pravdivé indicie, nechtěli jsme při potřebném opakování vyšetřování zprávu nejpoddaněji pozdržet, doufajíce, že totéž v této cause již podal Vaší vysokovévodské Jasnosti pan účetní Kaiser ve své ústní zprávě, a tímto nejpoddaněji se odkazujíce zůstáváme

Heinrich Max. Ferd. Seychter

Engelbert A. J. Roller

 Tyto informace do této doby nikde uváděny nejsou a známy zřejmě nebyly, protokol o výslechu svědků a dělníků pravděpodobně nebyl do češtiny ještě nikdy dříve přeložen.

Dobrovolná kastelánka Krasava Šerkopová 8.2.2016

  Krasava Šerkopová
8. 2. 2016 7:53

Fotogalerie

Napište komentář

Můžete použít Texy! formátování.